Rozhovor s Danielem Tesařem

Světelný design chápu jako takovou truhlařinu

Daniel Tesař patří ke špičkám českého světelného designu a může se rovnat zahraničním kolegům, přestože tento obor nestudoval. Od roku 1999 se komplexně věnuje divadelnímu a eventovému osvětlení jako světelný designér, technický manažer, dodávkám i zajišťování techniky. V současnosti působí jako světelný designér na velkých domácích scénách (Národní divadlo, Státní opera, Stavovské divadlo, Ponec, Archa, NoD  ad.), prestižních akcích v ČR i zahraničí, spolupracuje s uznávanými choreografy a režiséry v oblasti tance, opery i činohry. Je spolumajitelem snad nejznámější obchodní společnosti v tomto oboru.
Pro mnoho mladších kolegů představuje mentora a vždy ochotného rádce, ať na poli technických či kreativních otázek.

Na úvod obligátní otázka: Jaká byla Vaše cesta ke svícení a světelnému designu?

V roce 1991 jsem nastoupil do Divadla za brannou II, coby elektrikář.  Tím jsem se vyučil a pracoval čtyři roky v ČKD Tatra. V divadle jsem se rychle dostal ke svícení a objevil svět před tím skrytý. Režisér  Otomar Krejča dával velký prostor svícení  a mně ta práce učarovala. Světelný design byl pojem neznámý, svítilo se tak dobře, jak to šlo. Představení domácího souboru byla poměrně náročná měřeno i dnešními parametry.  Se světelným designem jsem se potkal při představeních souborů ze zahraničí, které na scéně divadla občas hostovaly.  Byly to taneční soubory, jména si nepamatuji, z Holandska, Izraele, Německa, Finska. Nebylo jich málo. A já byl fascinován a chtěl jsem to dělat jako oni. Chtěl jsem být součástí představení. V DZB II jsem se naučil základnímu řemeslu a po zrušení divadla jsem dělal pět let technika Pražskému komornímu baletu. Tam jsem vytvořil první samostatné návrhy světelného designu pro představení Petra Zusky, Roberta Northa a Joachima Heckmana.  Pražský komorní balet měl dobrý zvuk a hrál na velkých scénách  všude po Evropě. K základnímu řemeslu jsem přidal zkušenost a také jsem byl  jsem hodně ambiciózní.

Často pracujete pro operu, máte ji jako žánr nejraději?

Věnuji se opeře mimo jiné, ale ano, mám ji v současné době nejraději. Dnes jde o komplexní, vysoce profesionální žánr, kde jde o všechno.

Jste znám svým skeptickým postojem ke světelnému designu jako uměleckému oboru – co je pro Vás tedy světelný design, jak byste ho definoval?

Ano, jsem skeptik v tomto směru. Chápu světelný design  jako dosti důležitou složku přestavení, ale je to jen jedna z dovedností.  Dovednost  spíše technická a služebná. Nemůže aspirovat na umělecký obor, neboť se nehraje o integritu tvůrce a neobstojí sám o sobě.  Obstojí ve službě věci. Jako dobrá židle slouží k dobrému posezení. Opravdu pěknou židli můžeme obdivovat pro její funkčnost a krásu. Ale nechápeme ji jako umění.ऀऀTedy chápu tvorbu světelného designu jako takovou truhlařinu.

Co Vás v poslední době zaujalo ve světelném designu – v architektuře, divadle, hudbě či jinde?

V poslední době?  Inu: Moc se mi líbilo představení kamarádky Johanny Mai Vihalem. Jmenovalo se Light up your life, viděl jsem to v divadle na Kampě, či jak se dnes toto divadlo  jmenuje. Skvělá ukázka kreativity, jednoduchosti a duchaplnosti. Johanna  ví, co chce říct a jak to říct. Doporučuji. Také se mi líbilo představení Red Cliff Pekingské opery. Světelný design nebyl složitý, ale skvěle korespondoval s tradiční výpravou.Noční architektura je zaplevelena nevkusným, trapným nasvícením budov bez jakéhokoli kontextu.  Nejstrašnějším příkladem budiž nasvícení Týnského chrámu. Na druhé straně, stále oceňuji jak pěkně, vkusně a nenuceně byl proveden světelný design Pražského hradu. Je to už velmi stará práce, myslím, že autorem byla francouzská designérka. Z designu nevyčnívá ego ani arogance vůči prostoru, vše je čisté, uměřené a jaksi nenápadné. Ostatně, nejsem  si jistý,  zdali by v noci neměla být prostě tma. Vyjma pouličních lam. Světlo nízkotlaké výbojky je nádherné.

Je možné mluvit o osobním „rukopisu“ či stylu světelného designéra?

Jistě, každý z designérů má svůj rukopis a zkušený divák tento rukopis pozná. Pro diváka to však není příliš důležité. Podstatné je, aby rukopis znal režisér, choreograf a scénograf. Pro spolupráci si vybíráte takové lidi, kterým důvěřujete a znáte způsob jejich práce. Kreativita je jen jeden z předpokladů. Dalšími jsou spolehlivost, schopnost komunikovat s dalšími složkami tvořící představení, organizační talent, schopnost dotáhnout detaily, nepodléhat stresu. Je toho hodně, co musíte obsáhnout, abyste došel k cíli. Každý z designérů navíc podléhá dobovým trendům, prodělává vlastní vývoj, tak trochu opisuje od ostatních. Zpravidla je ten který designér nositelem určitého konceptu, jenž rozvíjí, vylepšuje, pokud má možnost, znásobuje technické prostředky, a poté opakuje. Po čase přijde na možnosti nového vyjádření a proces začíná nanovo. Čím je zkušenější, tím širší paletu vyjádření má k dispozici. Pak získáte sebevědomí a stanete se svobodnější.

Oblast osvětlovací techniky, a speciálně v divadle, má svůj vlastní jazyk – jednak hantýrku z divadelního prostředí , jednak často převzaté i počeštěné technické termíny vycházející z mezinárodní praxe, tedy univerzální angličtiny. Jak se díváte na českou oborovou „terminologii“? Má smysl hledat české ekvivalenty již zažitým výrazům?

Svět osvětlovací, zvukové a jevištní techniky je světem multikulturním a vládne zde angličtina. Respektive – vše podstatné přichází z anglosaské oblasti. Technika, inovace, způsob organizace práce, veškeré trendy. Je to podobné jako v jiných oborech. To, co je podstatné, přichází zvenku. Tady jsme na okraji.  Dle mého, nemá význam hledat české ekvivalenty k výrazům, které se zabydlely v jazyce osvětlovacích techniků a vyjadřují obecnější  jevy vycházející z kontextu.  Jak vyjádříte pojem wash? Polévaná? Trochu divné, ne? Například pojem FOH, což zkratka pro Front of House – světla umístněná proti scéně, avšak nikoli na tazích a nikoli na zemi.  Jak to říci česky? Přední světlo? Světla zpředu? Nebo světla, co mají pozice vně scény?  Jistě by to šlo všelijak.  Ale pojmu FOH rozumí každý z oboru, je zcela jasné, jaká světla, respektive pozice jsou míněny.  Výrazy nevycházející z kontextu snadno najdou překlad. Příkladem je anglický termín dimmer, česky stmívač.  Zde je kontext nulový, jde o konkrétní zařízení.  Ostatně, každý ať používá takový jazyk, jakému dává přednost.

Můžeme se v budoucnu dočkat nové závratné světelné technologie, která předčí všechny dosavadní?

Nemyslím si,  že by nás v dohledné době čekala revoluce. Taková ostatně neproběhla nikdy. Technologie se rozvíjejí tu rychleji, tu pomaleji, v závislosti na rozvoji příbuzných oborů. Budoucnost bude pravděpodobně ovlivňována rychlostí rozvoje LED, AMOLED a PHOLED technologií, tak či onak implementovaných do osvětlovací techniky. Vývoj a aplikace do praxe je zdlouhavý proces. Závratnou technologii prozatím nečekejme. Využívejme pořádně tu, co zatím máme. Na druhou stranu, co vím o zítřku: Vakuová žárovka, která tak proměnila náš svět,  je stará pouhých  133 let.

Který světelný zdroj z hlediska estetiky / kvality světla preferujete, žárovku, zářivku, výbojku, LED…?

Výbojku HMI 2500W, 5600K.

Kdybyste si měl do pustého divadla vzít osm nezjásadnějších technických pomůcek, aparátů, které by to byly?

Leatherman*, Maglite**, káva, cigarety,  gaffa*** , Lukáš Valiska, roli filtru 201 C.T.B. – první filtr který jsem v životě použil, – a dobrý, seřízený profil, abych mohl udělat pěkný ostrý čtverec. S tímto arzenálem bych si troufal na jakékoli představení.

Je pro vás stále ještě vaše zaměstnání (řemeslo) koníčkem?

Je to práce. Tuto práci jsem si vybral a snažím se ji dělat co nejlépe. Profesionálně a se zaujetím pro věc. Pojem zaměstnání  a  koníček  implikuje dva rozdílné světy,  ale u mě jsou to spojité nádoby.  Dokázal jsem profesi hodně obětovat, začasto jsem riskoval. Ale svět a obor, v němž se pohybuji, mě nikdy nezklamal a učinil mě šťastným.

Otázka, která v závěru musí padnout: Co je pro Vás krásné světlo?

Je to velké klišé. Dlouhé stíny zapadajícího podzimního slunce v naší zeměpisné šířce. Pomezí mezi dnem a nocí.

Otázky kladli T. Morávek a F. Fabián (Institut Světelného Designu)

Vysvětlivky:

* Leatherman – značka skládacího univerzálního nástroje pro technické profese, obvykle obsahuje kleště, šroubováky, nůž, pilník, nůžky atd. dle typu

** Maglite – značka profesionálních bateriových svítilen

*** Gaffa – unverzální lepicí páska, v divadle nepostradatelná

Publikováno také v časopise Světlo: